23. 8. 2014

K čemu slouží a jak se zjistí celková energeticky vztažná plocha budovy (EVP)

Kdo a kdy musí mít PENB (průkaz energetické náročnosti budovy) najdete v přehledné  tabulce Podle velikosti EVP (celkové energeticky vztažné plochy budovy) se určí termín, do kdy má stavebník,vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek povinnost zajistit PENB (průkaz energetické náročnosti budovy).

Další nejbližší termín takové povinnost je 1. ledna 2015 pro užívané bytové domy a administrativní budovy s EVP větší než 1 500 m2. Po 1. lednu 2019 musí mít PENB všechny užívané bytové domy a administrativní budovy bez ohledu na jejich velikost.

Na energeticky vztažnou plochu (EVP) jsou vztažené měrné hodnoty ukazatelů energetické náročnosti budovy, které jsou uvedeny v průkazu energetické náročnosti budovy (PENB) v kWh/(m2·rok). EVP může objektivně, pravdivě a úplně určit jen energetický specialista, oprávněný Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR k vypracování PENB. Velikost EVP je uvedena v PENB.

Podle § 2, odst. 1r, zákona 406/2000 Sb. je celková energeticky vztažná plocha (EVP) vnější půdorysná plocha všech prostorů s upravovaným vnitřním prostředím v celé budově vymezená vnějšími povrchy konstrukcí obálky budovy.

Stanovení celkové energeticky vztažné plochy (EVP) slouží jednak zařazení budovy do klasifikačních tříd energetické náročnosti a druhým účelem je stanovení zákonného termínu, do kdy má stavebník, vlastník nebo společenství vlastníků povinnost zajistit PENB (průkaz energetické náročnosti budovy). Velikost EVP (celkové energeticky vztažné plochy) se může lišit podle toho, které vnitřní prostory budovy energetický specialista zahrne uvnitř hranice budovy. Není to ale jeho libovůle, ale odborné posouzení, jaký výpočtový model budovy poskytne co nejobjektivnější, nejúplnější a nejpravdivější výsledky, ukazatele energetické náročnosti budovy.

Prostory s upravovaným vnitřním prostředím jsou prostory vytápěné i některé nevytápěné, temperované, chlazené, větrané, s upravovanou vlhkostí vzduchu včetně vnitřních a obvodových stěn, některých světlíků a jiných prostupů budovou, některých nevytápěných zádveří, hal apod. Které prostory se pro určení EVP vynechají a které zahrnou, vám přesně určí energetický specialista, který nejprve jednoznačně definuje hranice budovy, potom budovu rozdělí do výpočtových zón, a stanoví EVP (celkovou energeticky vztažnou plochu).

Orientační odhad celkové energeticky vztažné plochy (EVP)

Případně můžete EVP (celkovou energeticky vztažnou plochu) sami orientačně odhadnout podle následujících poznámek:

  1. Vnitřní prostředí lze upravovat vytápěním, chlazením, větráním, úpravou vlhkosti vzduchu a prostupem tepla stavebními konstrukcemi ze sousedních prostor.
  2. Vnitřní prostředí lze také dle ČSN EN ISO 13 790 (str. 15) chápat jako klimatizovaný prostor (vytápěný nebo chlazený) s požadovanou teplotou nebo teplotami.
  3. Jak se určí požadovaná teplota? Pro výpočty energetické náročnosti budov se používají návrhové hodnoty parametrů vnitřního prostředí podle ČSN 73 0540-3 (str. 27), což je obvykle podle tabulky v příloze I.1 (str. 75) nebo i jinak (podle technických předpisů, provozních a technologických podmínek, požadavků projektanta nebo investora). Pro potřeby bilančního výpočtu energetické náročnosti budov lze použít informativní parametry v podobě profilu typického užívání budovy uvedené v příloze B, TNI 73 0331, str. 47. Tyto profily je vhodné upravit do podoby provozu, který odpovídá budově. Požadovanou teplotu mají i budovy mimo provoz, garáže a jiné místnosti chráněné proti mrazu.
  4. Parametry upravovaného vnitřního prostředí mohou být teplota, vlhkost, čistota, rychlost proudění a objemový tok vzduchu a intenzita osvětlení.
  5. Prostorem s upravovaným vnitřním prostředím může být i temperovaný prostor (viz ČSN 73 0540-2, str. 7), což je uzavřený prostor nesloužící pobytu osob, kde je v zimním období teplota vzduchu záměrně nižší než v navazujícím prostoru vytápěném a vyšší než výpočtová teplota venkovní. Temperovaný prostor je buď cíleně vytápěn nebo nepřímo pomocí tepelných ztrát navazujících prostor. Teplota temperovaného prostoru se určí výpočtem (dle ČSN EN ISO 13 789 nebo pomocí tepelné bilance).
  6. Vnější půdorysná plocha se určí podle ČSN 13 789 (čl. 3.1.11, str. 8) z vnějších rozměrů, což jsou délky měřené z vnější strany budovy. Z toho vyplývá, že cokoliv je uvnitř budovy (konstrukce, příčky, obvodový plášť) nemá na určení vnější půdorysné plochy vliv, nesouvisí to nijak s podlahovými plochami místností.
  7. Součástí vnější půdorysné plochy prostorů s upravovaným vnitřním prostředím jsou proto i stavební konstrukce, vnitřní příčky a obvodový plášť budovy obklopující místnosti, které musí mít požadovanou minimální teplotu (upravuje se jejich teplota), aby se zabránilo kondenzaci vodní páry. Tyto konstrukce zajišťují parametry vnitřního prostředí zejména sdílením tepla sáláním.
  8. Při výpočtu energetické náročnosti budovy se ale hodnotí pouze její vytápěná nebo chlazená část, pokud jde o potřebu energie na vytápění a chlazení. Hodnotí se prostory, kde je vyměňována energie mezi technickým systémem budovy a vnitřním prostředím. Ostatní prostory jsou pouze nevytápěnými prostory a do zóny se nezahrnují. Ve výpočtu se zohlední pouze jako „nárazníkové prostory“, které snižují tepelný tok mezi vnitřním a vnějším prostředím. U těchto prostorů se ale zohledňuje případná spotřeba energie na osvětlení či nucené větrání.
  9. Podle ČSN EN ISO 13 790 (str. 26) hranice budovy při výpočtu potřeby energie na vytápění a/nebo chlazení zahrnuje všechny stavební prvky oddělující klimatizovaný prostor nebo prostory od venkovního prostředí (vzduch, zemina nebo voda) nebo od přiléhajících budov a neklimatizovaných prostor. Prostory, které nejsou klimatizovány, mohou být zahrnuty uvnitř hranice budovy, ale v tomto případě mají být uvažovány jako klimatizované prostory.
  10. Podle ČSN EN ISO 13 790 (str. 26) může být nezbytné rozdělit budovu do různých zón s odděleným výpočtem potřeby energie na vytápění a chlazení. Hranice zóny zahrnuje všechny stavební prvky oddělující klimatizovaný prostor nebo uvažované prostory od venkovního prostředí… Uvažované prostory jsou tedy zřejmě prostory neklimatizované uvažované jako klimatizované, v nichž se určí vnitřní teplota podle bodu 5.
  11. V TNI 73 0331 je na straně 48 v tabulce B.2 poznámka: „Obecný nevytápěný prostor lze definovat jako vlastní zónu s vlastní vnitřní výpočtovou teplotou stanovenou za předpokladu ustálených podmínek podle ČSN EN ISO 13 789, přílohy A“. Zmíněná příloha A je v ČSN EN ISO 13 789 na straně 14 a je v ní popsán postup, jak se  teplota v neklimatizovaném prostoru vypočítá.
  12. V „Praktické aplikaci metodiky hodnocení energetické náročnosti budov – panelový dům“ autoři z katedry TZB fakulty stavební ČVUT Praha poznamenávají: „Nevytápěné prostory je nutné zadat jako vlastní nevytápěnou zónu, kdy vnitřní výpočtovou teplotu doporučuji zadat na základě vlastního podvýpočtu např. zjednodušeného výpočtu tepelných ztrát (tento parametr je hodnota stacionární), nebo odborným odhadem vzhledem k místním podmínkám“.
  13. Pokud se hodnocená zóna skládá z více částí (místností), v nichž se návrhové vnitřní teploty liší, je nutné výslednou návrhovou vnitřní teplotu zóny stanovit výpočtem podle článku 6.3.3.1 ČSN EN ISO 13 790. Pokud mají místnosti různou výšku, je přesnější použít vážený průměr přes objemy jednotlivých částí zóny. Z takto stanovené vnitřní teploty zóny se potom počítají tepelné toky mezi vnějším a vnitřním prostředím a potřeba energie zóny.
  14. EVP (celková energeticky vztažná plocha) je definována zákonem 406/2000 Sb., jedná se tedy také o právní výklad. O výklad zákona můžete požádat Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO).

Napsal: ing. Vladimír Hrouda pro firmu Hrouda Ltd

Žádné komentáře:

Okomentovat