21. 1. 2018

K čemu slouží a jak se zjistí celková energeticky vztažná plocha budovy (EVP)

Kdo a kdy musí mít PENB (průkaz energetické náročnosti budovy) najdete v přehledné  tabulce

(Naposledy aktualizováno 21. 1. 2018)

 

Podle § 2, odst. 1r, zákona 406/2000 Sb. je celková energeticky vztažná plocha (EVP) vnější půdorysná plocha všech prostorů s upravovaným vnitřním prostředím v celé budově vymezená vnějšími povrchy konstrukcí obálky budovy.

Na energeticky vztažnou plochu (EVP) jsou vztažené měrné hodnoty ukazatelů energetické náročnosti budovy, které jsou uvedeny v průkazu energetické náročnosti budovy (PENB) v kWh/(m2·rok). EVP může objektivně, pravdivě a úplně určit jen energetický specialista, oprávněný Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR k vypracování PENB. Velikost EVP je uvedena v PENB.

Stanovení celkové energeticky vztažné plochy (EVP) slouží zařazení budovy do klasifikačních tříd energetické náročnosti nebo k výpočtu parametrů, které slouží pro přiznání podpory ze státních dotačních programů (například Nová zelená úsporám). Velikost EVP (celkové energeticky vztažné plochy) se může lišit podle toho, které vnitřní prostory budovy energetický specialista zahrne uvnitř hranice budovy. Není to ale jeho libovůle, ale odborné posouzení, jaký výpočtový model budovy poskytne co nejobjektivnější, nejúplnější a nejpravdivější výsledky, ukazatele energetické náročnosti budovy.

Prostory s upravovaným vnitřním prostředím jsou prostory vytápěné i některé nevytápěné, temperované, chlazené, větrané, s upravovanou vlhkostí vzduchu včetně vnitřních a obvodových stěn, některých světlíků a jiných prostupů budovou, některých nevytápěných zádveří, hal apod. Které prostory se pro určení EVP vynechají a které zahrnou, vám přesně určí energetický specialista, který nejprve jednoznačně definuje hranice budovy, potom budovu rozdělí do výpočtových zón, a stanoví EVP (celkovou energeticky vztažnou plochu).

Orientační odhad celkové energeticky vztažné plochy (EVP) podle českých předpisů

Případně můžete EVP (celkovou energeticky vztažnou plochu) sami orientačně odhadnout podle následujících poznámek:

  1. Vnitřní prostředí lze upravovat vytápěním, chlazením, větráním, úpravou vlhkosti vzduchu a prostupem tepla stavebními konstrukcemi ze sousedních prostor.
  2. Vnitřní prostředí lze také dle ČSN EN ISO 13 790 (str. 15) chápat jako klimatizovaný prostor (vytápěný nebo chlazený) s požadovanou teplotou nebo teplotami.
  3. Jak se určí požadovaná teplota? Pro výpočty energetické náročnosti budov se používají návrhové hodnoty parametrů vnitřního prostředí podle ČSN 73 0540-3 (str. 27), což je obvykle podle tabulky v příloze I.1 (str. 75) nebo i jinak (podle technických předpisů, provozních a technologických podmínek, požadavků projektanta nebo investora). Pro potřeby bilančního výpočtu energetické náročnosti budov lze použít informativní parametry v podobě profilu typického užívání budovy uvedené v příloze B, TNI 73 0331, str. 47. Tyto profily je vhodné upravit do podoby provozu, který odpovídá budově. Požadovanou teplotu mají i budovy mimo provoz, garáže a jiné místnosti chráněné proti mrazu.
  4. Parametry upravovaného vnitřního prostředí mohou být teplota, vlhkost, čistota, rychlost proudění a objemový tok vzduchu a intenzita osvětlení.
  5. Prostorem s upravovaným vnitřním prostředím může být i temperovaný prostor (viz ČSN 73 0540-2, str. 7), což je uzavřený prostor nesloužící pobytu osob, kde je v zimním období teplota vzduchu záměrně nižší než v navazujícím prostoru vytápěném a vyšší než výpočtová teplota venkovní. Temperovaný prostor je buď cíleně vytápěn nebo nepřímo pomocí tepelných ztrát navazujících prostor. Teplota temperovaného prostoru se určí výpočtem (dle ČSN EN ISO 13 789 nebo pomocí tepelné bilance).
  6. Vnější půdorysná plocha se určí podle ČSN 13 789 (čl. 3.1.11, str. 8) z vnějších rozměrů, což jsou délky měřené z vnější strany budovy. Z toho vyplývá, že cokoliv je uvnitř budovy (konstrukce, příčky, obvodový plášť) nemá na určení vnější půdorysné plochy vliv, nesouvisí to nijak s podlahovými plochami místností.
  7. Součástí vnější půdorysné plochy prostorů s upravovaným vnitřním prostředím jsou proto i stavební konstrukce, vnitřní příčky a obvodový plášť budovy obklopující místnosti, které musí mít požadovanou minimální teplotu (upravuje se jejich teplota), aby se zabránilo kondenzaci vodní páry. Tyto konstrukce zajišťují parametry vnitřního prostředí zejména sdílením tepla sáláním.
  8. Při výpočtu energetické náročnosti budovy se ale hodnotí pouze její vytápěná nebo chlazená část, pokud jde o potřebu energie na vytápění a chlazení. Hodnotí se prostory, kde je vyměňována energie mezi technickým systémem budovy a vnitřním prostředím. Ostatní prostory jsou pouze nevytápěnými prostory a do zóny se nezahrnují. Ve výpočtu se zohlední pouze jako „nárazníkové prostory“, které snižují tepelný tok mezi vnitřním a vnějším prostředím. U těchto prostorů se ale zohledňuje případná spotřeba energie na osvětlení či nucené větrání.
  9. Podle ČSN EN ISO 13 790 (str. 26) hranice budovy při výpočtu potřeby energie na vytápění a/nebo chlazení zahrnuje všechny stavební prvky oddělující klimatizovaný prostor nebo prostory od venkovního prostředí (vzduch, zemina nebo voda) nebo od přiléhajících budov a neklimatizovaných prostor. Prostory, které nejsou klimatizovány, mohou být zahrnuty uvnitř hranice budovy, ale v tomto případě mají být uvažovány jako klimatizované prostory.
  10. Podle ČSN EN ISO 13 790 (str. 26) může být nezbytné rozdělit budovu do různých zón s odděleným výpočtem potřeby energie na vytápění a chlazení. Hranice zóny zahrnuje všechny stavební prvky oddělující klimatizovaný prostor nebo uvažované prostory od venkovního prostředí… Uvažované prostory jsou tedy zřejmě prostory neklimatizované uvažované jako klimatizované, v nichž se určí vnitřní teplota podle bodu 5.
  11. V TNI 73 0331 je na straně 48 v tabulce B.2 poznámka: „Obecný nevytápěný prostor lze definovat jako vlastní zónu s vlastní vnitřní výpočtovou teplotou stanovenou za předpokladu ustálených podmínek podle ČSN EN ISO 13 789, přílohy A“. Zmíněná příloha A je v ČSN EN ISO 13 789 na straně 14 a je v ní popsán postup, jak se  teplota v neklimatizovaném prostoru vypočítá.
  12. V „Praktické aplikaci metodiky hodnocení energetické náročnosti budov – panelový dům“ autoři z katedry TZB fakulty stavební ČVUT Praha poznamenávají: „Nevytápěné prostory je nutné zadat jako vlastní nevytápěnou zónu, kdy vnitřní výpočtovou teplotu doporučuji zadat na základě vlastního podvýpočtu např. zjednodušeného výpočtu tepelných ztrát (tento parametr je hodnota stacionární), nebo odborným odhadem vzhledem k místním podmínkám“.
  13. Pokud se hodnocená zóna skládá z více částí (místností), v nichž se návrhové vnitřní teploty liší, je nutné výslednou návrhovou vnitřní teplotu zóny stanovit výpočtem podle článku 6.3.3.1 ČSN EN ISO 13 790. Pokud mají místnosti různou výšku, je přesnější použít vážený průměr přes objemy jednotlivých částí zóny. Z takto stanovené vnitřní teploty zóny se potom počítají tepelné toky mezi vnějším a vnitřním prostředím a potřeba energie zóny.
  14. EVP (celková energeticky vztažná plocha) je definována zákonem 406/2000 Sb., jedná se tedy také o právní výklad. O výklad zákona můžete požádat Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO).

 

Předpis pro výpočet energeticky vztažné plochy (EVP, TFA, EBF)1) podle Passivhaus Institut3)

(aktualizováno 19. 5. 2007)

Pro hodnocení a certifikaci pasivních domů podle mezinárodního standardu Passivhaus Institut se energeticky vztažná plocha stanoví zcela jiným způsobem, podle níže uvedeného předpisu. Takto stanovená plocha je menší než plocha vypočtená podle českých předpisů, proto ukazatele energetické náročnosti budovy vztažené k této ploše vycházejí větší. Zjednodušeně řečeno, pasivní dům podle českých předpisů je mnohem horší4) než pasivní dům podle mezinárodního standardu Passivhaus Institut.

Výpočtový předpis byl v některých bodech zjednodušen a přizpůsoben požadavkům energetického bilancování. Zohledňují se vytápěné vedlejší prostory.

1. K výpočtu EVP je nejprve nutné stanovit tepelnou obálku budovy2). Ta je tvořena vnějšími povrchy tepelně izolovaných vnějších konstrukčních prvků. Tepelná obálka budovy obsahuje všechny vytápěné prostory a současně tvoří hranici energetické bilance. Do EVP se zahrnou jen plochy uvnitř tepelné obálky budovy.

2. EVP bytu nebo domu je součet EVP (energeticky vztažných ploch) obytných prostor, které k bytu patří. Obytnými prostory jsou všechny prostory uvnitř bytové jednotky, které se buď nacházejí nad zemí nebo jejichž plocha oken je nejméně 10 % půdorysné plochy. Do obytných prostor se nezapočítají schodiště s více než třemi stupni, podesty a výtahy.

3. Sklepy, technické místnosti a jiné prostory uvnitř tepelné obálky budovy, které obytnými prostory nejsou, se započítají šedesáti procenty (60 %).

4. Výpočet půdorysných ploch

4.1 Půdorysné plochy prostor (místností) se vypočítají z hrubých (skladebných) rozměrů konstrukcí (aus den Rohbaumaßen). Zmenšení o omítku apod. se neprovede.

4.2 Skladebné rozměry jsou světlé rozměry mezi stěnami, bez zřetele na členění a obklady stěn, soklové a nástěnné lišty, kamna, topná tělesa atd.

5. Komíny (kouřovody), pilíře, sloupy atd s půdorysnou plochou menší než 0,1 m2 se od EVP neodečtou.

6. Na dveřní a okenní niky se nebere zřetel.

7. Zkosení (šikmé stropy)

7.1 Části místností (prostor) se světlou výškou nejméně 2 metry se započítají plně.

7.2 Části místností (prostor), kde je zkosení, se světlou výškou nejméně 1 metr a méně než 2 metry se započítají polovinou.

Zdroj: https://passiv.de/former_conferences/Passivhaus_D/energie_bezugs_flaeche.html

Poznámky:


1) Energeticky vztažná plocha (EVP), anglicky: treated floor area (TFA), německy: Energiebezugsfläche (EBF), byla zavedena jako mezinárodní, na národních předpisech nezávislá, vztažná hodnota projektem Cepheus a liší se jen nepatrně od definice vytápěné obytné plochy (die beheizte Wohnfläche, AbehWF) podle německých národních předpisů. V České republice je EVP, podle zákona 406/2000 Sb. o hospodaření energií, vnější půdorysná plocha všech prostorů s upravovaným vnitřním prostředím v celé budově, vymezená vnějšími povrchy konstrukcí obálky budovy.

2) Obálka budovy je podle zákona 406/2000 Sb. soubor všech teplosměnných konstrukcí na systémové hranici celé budovy nebo zóny, které jsou vystaveny přilehlému prostředí, jež tvoří venkovní vzduch, přilehlá zemina, vnitřní vzduch v přilehlém nevytápěném prostoru, sousední nevytápěné budově nebo sousední zóně budovy vytápěné na nižší vnitřní návrhovou teplotu

3) Passivhaus Institut: http://www.passiv.de/

4) Tomáš Podešva, Návrh pasivního domu, Tepelná ochrana budov 3/2012, https://drive.google.com/open?id=1STN43VWK7t1TYC7izujGa5o1fhC4-AFZ

 

Napsal: Ing. Vladimír Hrouda pro firmu Hrouda Ltd